Upír
Upír - něco o něm
Kdo se mohl stát upírem
U všech Slovanů se jednalo o duši nějakým způsobem nečistého zemřelého (sebevraha, nepokřtěného dítěte, kriminálníka) či vůbec osoby nějak vylučující se ze společnosti či lidí skonavších nepřirozenou smrtí. Dále se upírem mohla stát osoba narozená v určitou dobu (např. o Vánocích) nebo osoba pohřbená bez obřadů nebo pokud byly obřady provedeny špatně. V Srbsku se upírem mohl stát i živý člověk.
Vzhled upírů
Upír měl podobu člověka bez kostí nebo i bez nosu, mohl mít červené oči nebo kovové zuby. Nebo bylo jeho tělo pokryto srstí (jako u vlkodlaka). U východních Slovanů mohl mít zmijí jazyk, mohl být slepý nebo hluchý. U Bulharů nabíral někdy i zvířecí podobu: rysa, vlka, myši, zmije, kozy nebo bílého koně. Pokud byla upírem (potažmo upírkou) žena, vynikala nad jiné svou neobyčejnou krásnou a výjimečností. Její tvář byla mrtvolně bledá,vlasy byly černé jako havraní křídla, rty rudé jako čerstvá krev a při pohledu do jejích tmavých (či rudých) očí jsme mohli vidět celou panenku. Pro okolní lid, byl neodhalený upír postavou záhadnou, ale díky svému "charismatu" a atraktivitě velmi vyhledávanou. Pověstné jsou upírovy silné sexuální tužby, které uspokojoval/a se smrtelnými lidmi. (viz Inkubus a Sukuba - jsou démoni, kteří lákali nebo znásilňovali ve spánku smrtelníky opačného pohlaví. Inkubus je muž a Sukuba je žena. Démoni jsou ale odjakživa považováni za bezpohlavní bytosti.)
Vlastnosti
Upíři se ve svých možnostech silně lišili. Jejich působnost mohla být omezena jen na dobu noční, kdy strašili své blízké, škodili domácím zvířatům (pili krev). Ráno znovu odcházeli do hrobů, protože kdyby je zasáhl sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. Jako první příchod upíra do vesnice cítili psi (začali štěkat) a dobytek, který se začal plašit. Na druhou strany ve slovanské mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mít i děti.
Životnost upíra je různá, někdy jen 40 dní, někdy mohl působit déle než dosahoval běžný lidský život.
V některých oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, že žijí mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí uložit jen v určitý den v roce. Někde se věřilo, že vlivem upírů přichází hlad, špatné počasí, mor
Upír v současné kultuře
Mezi upíry v různých dílech existují značné rozdíly.
Nejčastěji se jedná o nemrtvé, tedy nějakým způsobem oživená lidská těla. Může se ale jednat i o druh démonů (například u Sapkowského). V některých novějších dílech jsou upíři vlastně jen jiným živočišným druhem, případně je jejich upírství virového původu. Příkladem může být třeba ruská sága Noční hlídka.
Jejich typickým znakem je pití nebo spíš sání krve pomocí prodloužených špičáků, nejčastěji se tím živí, a to buď ve fyzickém smyslu (tedy využívají chemické látky v krvi, takoví upíři se mohou živit i krevními konzervami), nebo ve smyslu metafyzickém (jde vlastně o vysávání životní síly). Někdy je nutné aby se jednalo o krev lidskou nebo je lidská krev z nějakého důvodu lepší, jindy je to jedno.
Mezi jejich další vlastnosti patří zvýšená síla, zlepšený zrak a dlouhověkost. Upíra není možné zabít normálním způsobem, ať už díky regeneraci nebo jakési přízračnosti. Mezi obvyklé prostředky ,jak je zabít, patří sluneční světlo (někdy stačí jakékoliv silné světlo, jindy je zapotřebí UV složka, někdy skutečně pouze světlo sluneční) a dřevěný kůl do srdce (jak poznamenal jeden upír v komedii: umakart nefunguje), někdy pomáhá i stříbro (zvlášť pokud je autor plete dohromady s lykantropy). Jindy je možné upíra zabít useknutím hlavy. Zranit a zahnat je bývá možné náboženskými symboly (křížem), svěcenými materiály (svěcená voda, ale i svěcené zbraně) nebo česnekem. Žádný z uvedených prostředků ovšem není "spolehlivý", tedy nefunguje v každém literárním díle.
Po smrti se upír rozpadne na prach. Podle některých pramenů není ani pak zcela zničen - stačí, aby se tento prach dostal do styku s krví a upír se okamžitě regeneruje. V komedii Káčula je pro regeneraci zapotřebí speciální rituál, ale kromě krve zafungoval i kečup… Pro úplné zničení může pomoci prach rozprášit, nejlépe do tekoucí vody.
Pitím krve se také upíři (především ti nemrtví) rozmnožují. Podle různých pramenů se člověk změní v upíra, když je upírem zcela vysán, když naopak není nebo když sám pije krev upíra. V některých dílech se ale upíři rozmnožují i běžným pohlavním rozmnožováním, a to mezi sebou nebo s lidmi - obě varianty se nevylučují.
Potomek člověka a upíra, nazývaný dhampír, může mít různé kombinace upírských schopností a slabostí. Často je například odolný proti slunečnímu světlu (ve světech, kde čisté upíry světlo zabíjí) - pro tuto vlastnost jsou upíry zváni "Denní tvor" (anglickyDaywalker). Dhampíři se často stávají ideálním druhem zabijáků upírů. Mezi bytosti napůl lidské a napůl upíří patří také Blade, který své schopnosti získal když jeho matku kousl upír krátce před porodem, čímž u něj došlo k částečné přeměně.
Další častou vlastností upírů je, že se neodráží v zrcadle. To může mít souvislost s tím, že většina zrcadel má odraznou vrstvu na bázi stříbra. Kromě běžných zrcadel nebyl upír vidět třeba v objektivu kamery ve filmu Dracula 2000 - možná že její objektiv nějaké zrcadlo obsahoval. Také se nedají vyfotit (na celuloidovém filmu je roztok halogenidů stříbra, ale skoro žádný autor to nezmiňuje). V knihách Darrena Shana je to vysvětleno prostě tak, že se atomy jejich těl pohybují jinak než těla lidského. Někdy upíři létají, a to buď levitací, nebo v podobě netopýra. Drákula chodil či lezl po zdech hlavou dolů nebo přímo po stropě. Kromě zmíněného netopýra se podle některých autorů mohou měnit v mlhu, vlka, hromadu krys nebo červů. Upíři mají často hypnotické, telepatické, telekinetické nebo prostě magické schopnosti.
Nejstarším upírem bývá v některých dílech Dracula, jindy existují upíři mnohem déle - za nejstaršího potom bývá označena Adamova první žena Lilith (ano, před Evou) nebo Kain. Samozřejmě ne vždy je vůbec nejstarší upír znám nebo jmenován.
Zatímco některé zdroje míchají upíry a lykantropie dohromady (jako Stokerův Dracula) nebo považují lykantropy za upírům podřízené, podle jiných (např. Underworld) spolu vedou válku.