Historie:
Jednotka vznikla v roce 1981. Jejím účelem mimo jiné bylo i zasahovat proti demonstrantům. Po revoluci se jednotka celá změnila a dnes je profesionální protiteroristickou zásahovou jednotkou evropského formátu.
Protiteroristické akce:
URNA zatím žádnou velkou akci neměla, to se však může změnit. Potom již nebude čas na výcvik policistů. V URNĚ dnes působí kolem stovky policistů, kteří pravidelně trénují a jsou neustále připraveni jít do akce. Protiteroristické jednotky jsou nasazovány především v případě, že vyjednávání skončilo na mrtvém bodě a teroristi jsou připraveni začít likvidovat rukojmí. Cílem těchto jednotek je eliminovat teroristy tak, aby nemohli zabít jak civilisty, tak i policisty, případně odpálit trhavinu apod. V žádném případě není cílem usmrcení teroristy, pokud ovšem neprovede nečekaný a podezřelý pohyb. V takovém případě jednotka předpokládá, že jeho cílem je sebrat zbraň a vystřelit. Někdo si může myslet, že když by jednotka střílela do rukou či nohou, nemusel by být nikdo zabit. Za takovéto situace a v takové rychlosti však není čas mířit na končetiny. V zásahové oblasti se jednotky chovají ke všem lidem stejně, nezjišťují, kdo je dobrý a zlý. Jejich úkolem je dostat všechny do stabilizované situace. Nestřílí na nikoho, kdo leží mimo dosah zbraně na zemi s rukama za hlavou. Kdo vyběhne z budovy, toho dostanou policisté venku. URNA obvykle zasahuje rychle a s pomocí oslepujících granátů, takže pachatelé většinou nejsou schopni odporu. Akce musí být dokonale naplánovaná z informací, které policisté zjistí nejdříve.
Výbava:
Osobní ochrana: Jednotka používá neprůstřelné vesty a helmy, ochranné brýle, nehořlavé kukly, speciální rukavice a boty, kombinézy.
Zbraně: Samopaly Hekler & Koch MP5 v mnoha verzích, kolimátor české výroby OKO, dále pistole CZ75 a CZ85, brokovnice, sniperky a pušky pro zvláštní střelivo.
Přijímací zkoušky:
Stát se příslušníkem policejního komanda není vůbec jednoduché. Je to snem mnoha policistů. Jen malé procento z nich projde testy. Podle statistik se to povede zhruba každému osmému. Nejvíce uchazečů vypadne při psychotestech, na které se na rozdíl od fyzických testů není možno připravit. Mužem speciálních zásahových jednotek se totiž může stát jenom ten, kdo je i při zachování vysokého stupně agresivity schopen plně ovládat své jednání a nenechá se strhnout k vybití adrenalinu, protože by to vzhledem k jeho bojovému výcviku mělo vždy tragické následky jak pro protivníka, tak mnohdy i pro parťáky z týmu. Hlavním kritériem výběru je psychická stálost a odolnost. Právě tomuto kritériu je vše podřízeno. Fyzická náročnost má pouze pomoci ukázat jak se člověk chová v dlouhodobějších stresových situacích. Uchazeč musí splňovat následující kritéria: k testům se přihlásil zcela dobrovolně, má střední školu s maturitou, je dobrý plavec, má odslouženou vojenskou službu, vlastní řidičské oprávnění sk. B, má u policie odslouženy min. 3 roky.
1. Testování fyzické kondice – sedy-lehy, kliky, shyby, běh atd.Následuje psychologické vyšetření, pokud zájemce projde, následuje pohovor a po něm 2. fáze
2. Psychická a fyzická odolnost – instruktoři se zde snaží dostat uchazeče do dlouhodobých stresových situací, ve kterých budou pozorovány jak fyzické, tak psychické vlastnosti. Pohybujete se v náročném terénu se zátěží ve dne i v noci. Jste v terénu až 14 hodin. Důležitá je i odvaha. Jste bedlivě sledováni, vše se fotí, natáčí.
3. Pohovor – má zjistit očekávání a motivaci uchazeče.
Pokud projdete, jste teprve na začátku. Probíhá dělení, ve kterém se úzce specializujete na určitou činnost. Učíte se slaňovat, první pomoc, práva, jazyky a pořád dokola.
Odstřelovači:
Doposud jsem se spíš zabýval popisem jednotek, které se specializují na boj zblízka. Neméně důležití jsou však také odstřelovači.
Odstřelovač je člověk, který má za úkol poté, co dostane rozkaz zdálky zranit nebo usmrtit člověka. Takto suše konstatovaný popis práce snajpra zní monstrózně - je ovšem třeba si uvědomit, že speciální komanda jsou nasazována proti monstrózním jedincům, kteří se dopustili (nebo častěji právě dopouštějí) zrůdných skutků na svých bližních.
Povel k palbě odstřelovač dostává například tehdy, když teroristé drží rukojmí a právě je začínají zabíjet. Nebo tehdy, když se pomatenec chystá odpálit bombu, která by ohrozila desítky lidí, a není žádné jiné cesty, jak mu v tom zabránit. Profese policejního odstřelovače je tedy mravně čistá - k výstřelu dojde jen a jen tehdy, když jakékoliv jiné řešení by přineslo ztráty na životech nevinných lidí. Tahle etická, mravní čistota zabití pachatele však odstřelovače nijak nezbavuje tenze, kterou mu připraví jeho vlastní psychika, jeho podvědomí, vzpomínka na to, jak zamířil a stiskl spoušť. Jak se s takovou vzpomínkou žije? Jak se člověk na podobnou zkušenost - kterou udělá v zájmu a jménem nás všech - připravuje?
Zde je výčet vlastností, které jsou pro snipera nežádoucí:
1. Kuřák - pouhé zapálení cigarety může odstřelovače prozradit. Závislost na nikotinu ve chvíli, kdy se potřeba nikotinu stává naléhavou, odvádí odstřelovačovu pozornost a ovlivňuje jeho energii a mentální pohotovost.
2. Náruživý konzument kofeinu - pokud ke svému výkonu potřebuje kofein, pak při déletrvající akci se tento vliv projeví.
3. Brýle a kontaktní čočky.
Podle šéfa odstřelovačů URNa jsou psychologická kritéria mnohem důležitější než ta fyzická. Při studiu odborných materiálů narazíte na požadavky typu inteligence a tvořivý přístup, zdravý rozum, smysl pro humor, ale také na větu: Pozitivní sebepojetí pomůže odstřelovači získat potřebnou sebedůvěru vykonávat svoji práci. Odstřelovač musí mít pevnou víru ve své schopnosti. Musí být přesvědčen, že je nejlepší. V jeho hlavě nesmí být nejmenší pochybnost o tom, že když bude muset stisknout spoušť, stiskne ji a zásah půjde tam, kam měl.
Snajpr by měl být člověk, který vyhovuje v šesti oblastech:
-- dovednost pozorovat a předávat informace
-- střelecké dovednosti
-- pohyb a maskování v terénu
-- výkon specializace ve cvičných situacích
-- fyzická způsobilost
-- psychická způsobilost
Onu sebedůvěru zajistí odstřelovači podrobný a pro laika až bizarní výcvik a studium. Ono nestačí naučit se trefit - také je potřeba znát anatomii, aby snajpr věděl, kam se trefit. Kam se trefit, když potřebuje, aby cíl okamžitě zhasl a nestačil stisknout spoušť pistole, kterou někomu drží u hlavy. Anebo kam trefit, když není bezpodmínečně nutné pachatele zabít a stačí jej zranit, aby byl neschopen boje.
Snajpr se musí umět maskovat, musí umět zamaskovat zbraň - ale tak, aby z ní mohl střílet. Musí umět vidět a nebýt viděn. "Mají při tréninku třeba za úkol přiblížit se ke mně na sto metrů, vystřelit slepou a nenechat se spatřit. Dávám si na prsa číslici a vysílačkou se po výstřelu ptám, kterou tam zrovna mám -- aby neseděli někde za stromem a nevykládali, že mě vidí ...," říká instruktor výcviku.
A kromě všech víceméně technických dovedností se musí připravovat psychicky -- na situaci, kdy bude někde ležet, koukat do dalekohledu na nějakého člověka a čekat, až se ze sluchátek ozve povel ZABÍT!
